Michal "FRĎAS" Martinek
Honza "HOUMR" Broum

haffo@seznam.cz

HOVRCH.cz
CHATA JURÁŠKA.cz
Jestli chceš můžeš si v pátek (nebo v sobotu po ukončení haffa) promítnout svoje video, s kterým se neodvažuješ zatím přihlásit do oficiálního promítání.


Když už se věnujeme historickému lyžování a jízdě na historických kolech, chtěli bychom od příštího ročníku promítat retro cestopisy. Takže kdo má doma staré (retro) filmy, fotky nebo diáky z cestování může je přivést. Pokusíme se je zdigitalizovat a připravit na další HAFFO. Jestli chceš něco digitalizovat soukromě, neváhej nás kontaktovat.

HAFFO 2017 18. listopadu

od 10:00 hodin

CHATA JURÁŠKA

Olešnice v Orlických H.

mapa sveta_kavkaz.png
Mělo nás být deset, aneb Bídná hora, Lyžníci na Elbrusu a odměna na Jantuganu.
12. Července se vrátila úspěšná expedice horolezeckého oddílu Sokol Vrchoviny – Kavkaz 2009. Tato expedice započala poněkud smolně 22. června, když musela oželet jednoho člena, který si na dovolené na Korsice těsně před odletem zranil rameno a na Ruzyň nám přišel jenom zamávat a popřát hodně zdaru. Pro nás z toho mimochodem vyplynulo poučení pro příště, nejezdit s rodinou před expedicí k moři! Vyrážíme tedy pouze v devíti a doufáme že se o chybějící místo ve stanu nějak popereme.

Jako základní tábor jsme si zvolili kemp kousek od obce Elbrus, odkud také hned druhý den po příletu podnikáme čtyřdenní aklimatizační trek dolinami Irik, Irikchat, Mkiara a Syltran. Z jedné doliny do druhé se dostáváme přes stejnojmenná sedla, která dosahují nadmořské výšky až 3850m. Během treku krom výborné aklimatizace také zaznamenáváme první úspěch v podobě vrcholu Irikchat 4030m. Z tohoto treku nás nejvíce zaujalo překrásné jezero Syltran, neuvěřitelně krásná a bohatá flóra, která předčí alpské louky, zmíněný výstup, krásné výhledy na Elbrus a okolí a především neskutečná dřina s krosnami na zádech.

Hned po této náročné aklimatizaci nás čekal jeden z hlavních bodů naší expedice a to náročný výstup severozápadním hřebenem na nepsanou královnu Kavkazu, vrchol Ushba 4694m (v překladu Bídná hora). Samotný přístup k hoře je pěkným očistcem, kdy je potřeba nejdříve překonat celou délku ledovce Shkhelda, který je pověstný svými suťovišti, morénami, záplavami všemožných šutrů a balvanů. Po cestě využíváme bivaků Aristova a German. V druhém jmenovaném zažíváme jednu z nejhorších nocí v životě, kdy se o naše životy pokouší silná bouřka, a po které padá z okolních stěn jedna lavina za druhou. Pokus o výstup Ushbinským ledopádem tak musíme o jeden den odložit. Na druhý den nám již počasí přeje více a my odhodlaně postupujeme po překrásném a exponovaném ledopádu mezi obrovskými seraky a trhlinami. Bohužel, ale naše odhodlání těsně před koncem ledopádu naráží na odrthovou trhlinu, která má takové parametry, že ji není možní překonat. Pokoušíme se o všechny, i jinak nemyslitelné možnosti, ale bohužel pokaždé končíme pádem do trhliny, nebo ve slepé uličce mezi seraky. Už i my chápeme proč tato překrásná hora dostala tak záporné jméno a proč o této hoře všichni co tu byli mluví s velkým respektem. Bohužel nám nezbývá nic jiného než se spokojit s tím že jsme alespoň přežili ve zdraví, na rozdíl od těch, kteří mají své destičky všude po cestě. Snad budeme mít více štěstí příště. Během tohoto našeho pokusu má oddělená tříčlenná skupina více štěstí a připisuje si výstupy na hory Cheget 3461m a Trapetsia 3740m.

Po jednodenním odpočinku a nákupu suvenýrů opět balíme batohy, ale tentokrát k veškeré té horolezecké výbavě přidáváme ještě dva páry jasanových lyží bez železných hran, staré kožené lyžáky a vyrážíme na nejvyšší vrchol Ruska, dle některých geologů i Evropy, na Elbrus (5642m). Tam se chceme pokusit o její prvosjezd na zmíněných jasankách, telemarkovým stylem. Vzhledem k váze veškeré výbavy (cca 9kg navíc oproti normálu) a náročnosti sjezdu s touto výbavou z počátku minulého století volíme klasickou výstupovou trasu. Pro zpestření a zvýšení náročnosti si trošku upravujeme rozložení výstupu a napálíme to hned první den s batohy na těžko o 1000 výškových metrů až na Pastuchovy kameny (4700m), čímž se vyhýbáme všem ostatním horolezcům a turistů, kteří mají bivak na Miru a nebo Priutu o 700 a 1000m níže. Naše odvážné zahuštění výstupu si ale vybírá svou daň, a když se k nadmořské výšce přidá ještě mrazivá vichřice, která plní celou noc naše stany sněhem, přicházíme o jednoho ze dvou lyžníků, který při stavění stanu promrzne natolik, že s ním celou noc lomcuje zimnice a horečka a jeho další postup vzhůru je prakticky nemožný. Po mrazivé noci se nakonec vrcholové družstvo zužuje pouze na čtyři osoby včetně jediného lyžaře, který se pokusí o prvosjezd. Tyto čtyři členové jsou nakonec úspěšní a 6.7.2009 kolem 16 hodiny vystupují na vrchol Elbrusu. Na vrcholu dochází k převlékání do stylového lyžařského oblečení, k fotografování s jasankami a nakonec i k prvosjezdu nejvyšší hory Ruska na dřevěných lyžích bez hran, s volnou patou, koženými lyžáky a telemarkovým stylem. Škoda jen přemrzlého sněhu v horní polovině, který nedovolil si tyto krásné okamžiky náležitě užít, protože bylo nutné veškeré smysly soustředit na techniku, rovnováhu (s krosnou na zádech) a vyhledávání ideální stopy pro jasanové prkénka. Kličkování po ledových plotnách se stalo větším utrpením, než samotný výstup se vší výbavou na zádech. Pokaždé když, se sjezd protáhl na více než pět obratů skončilo to pádem z vyčerpání a následným několikaminutovým rozdýcháváním. Udržet nohy s jasankama bez hran u sebe na ledu je téměř nemožné a některé svaly se nevyhnuli ani křečím. Ještě, že druhá polovinu sjezdu byla na povoleném sněhu a bylo možno si konečně do sytosti vychutnat svezení v telemarkovém oblouku na krásném svahu nejvyšší hory Ruska. Tento úspěch náležitě oslavíme v Azau u českého piva a následně v táboře v Elbrusu. Během výstupu a sjezdu z Elbrusu se oddělená dvoučlenná skupinka pokouší o technický a z větší části skalní výstup na horu Nakratau (4.451m), který ovšem končí bez dosažení vrcholu.

Hlavní bod expedice byl sjezdem z Elbrusu splněn, ale my jsme si chtěli ještě vynahradit neúspěch na Ushbě a tak jsme na poslední dny vyrazili pod horu jménem Jantuganu 3991m, přezdívanou Matterhorn Kavkazu. Zde se pět členů ve dvou družstvech vydává přes Jantuganské plato a zahájí výstup dvěma různými výstupovými cestami. Jedna cesta vede po východním hřebeni a druhá žlebem v jihovýchodní stěně a dále pak po východním hřebeni na vrchol. Jsou to krásné, ale nebezpečné výstupy, kde prakticky celou dobu výstupu hrozí laviny a hlavně padající kamny. Sami na vlastní kůži zjišťujeme, že výstup není žádnou procházkou a dosahujeme vrcholu až po velkém úsilí a překonání dvou kritických míst ve vrcholovém žlábku, které jsou o hodinu později již prakticky nelezitelné. Z vrcholu, na kterém se nám na pár minut otevřela opona v podobě nízké oblačnosti, dostáváme tu nejkrásnější odměnu v podobě výhledů na ty nejúžasnější panoramata včetně Elbrusu, Ushby, Donguzoru, Ulutau a všech dalších velikánů v plné kráse. To jsou ty pravé chvíle, kde se horolezcům zúročí veškerá ta dřina, která trvá nepoměrně delší dobu a okamžiky kvůli kterým podstupují veškeré nebezpečí, které na ně v horách číhá. Po opětovném uzavření opony, odkládáme fotoaparáty a nastupujeme na zpáteční cestu. Tato cesta nás ještě řádně prověří, ale už nezastaví a my úspěšně zakončujeme naší expedici na Ruzyňském letišti o dva dny déle.

Každý člen za 19 dní na Kavkaze nastoupal 9-11 tisíc výškových metrů, z čehož téměř 7500 bylo s plnou zátěží a zhubl v průměru 5kg. Expedice během této doby úspěšně vystoupila na šest kavkazských vrcholů včetně Elbrusu a Jantuganu a o další tři vrcholy se pokusila. A co je nejdůležitější, provedla úspěšný prvosjezd Elbrusu, což byl první a hlavní podnět ke vzniku této výpravy. Na závěr je ještě nutné poznamenat, že se všichni ve zdraví vrátili a tím se potvrdilo, že horolezectví je bezpečnější než dovolená s rodinkou u moře!

Frďas
13.11.2012 22:39:25
haffo
přihláška na HAFFO 2017  1.93kB
prosím vyplňte v programu WORDPAD
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one